Ořechy mají na rozdíl od masa a mořských plodů nízký obsah purinů, a proto je odborné zdroje (Cleveland Clinic, Kaiser Permanente) běžně zařazují mezi bezpečné potraviny pro lidi s dnou. Mandle obsahují asi 31 mg purinů na 100 g, srovnatelně malé množství i ostatní běžné ořechy – oproti tomu například sardinky mají přes 200 mg na 100 g.

Podle rozsáhlé metaanalýzy 61 klinických studií s 2 582 účastníky snižuje každá denní porce ořechů (28 g) LDL cholesterol v průměru o 4,8 mg/dl. Efekt souvisí s obsahem fytosterolů, ale ne zdaleka jen s nimi – roli hraje i typ tuku, vláknina a další mechanismy.

Mandle jsou botanicky peckovice mandloně obecné (Prunus dulcis), semeno ze stejné čeledi jako broskev nebo třešeň. Existují ve dvou geneticky odlišných formách – sladké (běžně prodávané) a hořké, které obsahují toxickou látku amygdalin a v syrovém stavu mohou být v dostatečném množství smrtelné.

Ořechy žluknou kvůli oxidaci nenasycených tuků, kterou urychluje teplo, světlo a kyslík. Nejrychleji žluknou ořechy s nejvyšším podílem polynenasycených tuků (vlašský ořech, piniový oříšek, pekan), zatímco mandle, kešu nebo pistácie s převahou mononenasycených tuků vydrží v pokojové teplotě podstatně déle. Nejúčinnější ochrana je mrazák – zastaví oxidaci téměř úplně a podle USDA nepoškozuje nutriční hodnotu.

Lískový ořech je jeden ze čtyř botanicky pravých ořechů, které běžně jíme. Je zároveň nejčastější příčinou ořechové alergie v Evropě – ale ne každá reakce na lískový ořech je stejně nebezpečná. Rozhoduje o tom konkrétní alergenní protein, na který je člověk citlivý, a jestli byl ořech syrový, nebo tepelně upravený.

Stará rada „v těhotenství se ořechům vyhýbejte kvůli riziku alergie u dítěte“ je podle rozsáhlé studie na téměř 11 000 dětech přesně opačně – ženy bez alergie na ořechy, které jich v těhotenství jedly víc, měly děti s nižším rizikem ořechové alergie. Konzumace ořechů v prvním trimestru je navíc spojena i s lepším kognitivním vývojem dítěte v dalších letech.

Nejvíc bílkovin mezi běžně dostupnými ořechy mají mandle a pistácie (21 g na 100 g), nejvíc tuku makadamie (76 g na 100 g) a nejméně kalorií kešu a pistácie (kolem 555 kcal na 100 g). Podle odborného konsenzu je optimální denní dávka ořechů zhruba 30 g, tedy přibližně jedna hrst.

Většina toho, čemu v kuchyni říkáme „ořech“, botanicky ořech není. Skutečný („pravý“) ořech je suchý plod s tvrdou dřevnatou skořápkou, který se při zrání sám neotevírá a obsahuje jedno semeno – tuhle definici splňují jen lískový ořech, kaštan jedlý, žalud nebo bukvice. Mandle, vlašský ořech, kešu nebo pistácie jsou botanicky peckovice, arašíd je luštěnina.

Vlašský ořech je plod ořešáku královského (Juglans regia), botanicky peckovice, ne pravý ořech. Kromě běžně známé nutriční hodnoty obsahuje i dvě méně známé, ale vědecky zdokumentované látky: juglon, sloučeninu, kvůli které pod ořešákem téměř nic neroste, a melatonin, hormon spojovaný se spánkem.

Ještě donedávna platilo doporučení „s ořechy a arašídy u malých dětí počkejte“. Přelomová studie LEAP z roku 2015 ale ukázala přesný opak: u rizikových kojenců snížilo časné a pravidelné zavedení arašídů mezi 4. a 11. měsícem věku riziko rozvoje alergie o 81 % ve srovnání s vyhýbáním se arašídům. Efekt navíc vydržel minimálně do 12 let věku dítěte.